Den 0 a 1 - přílet do Singapuru

Jako již tradičně, první den je hlavně o dlouhé a úmorné cestě. Pro cesty do asie se nám osvědčili Emirates. I když se prezentují jako dost luxusní letecká společnost, zpravidla u nich nejsou letenky o moc dražší než jinde – navíc je přestup v Dubaji, kde jsem prozatím nikdy neměla problém – velmi přehledné letiště.

Nejdříve jsme tedy z Prahy letěli do Dubaje. Tam jsme si dali již tradiční džusík a pistáciový croissant u Paula (u nás ho neprodávají), koukli na jeden díl Gilmore Girls a už jsme se hrnuli do druhé A380, tentokrát směr Singapur. Naše zkušenosti z minula se opět potvrdily – zatímco linka z Prahy je většinou beznadějně vyprodaná, navazující lety bývají zaplněné tak maximálně z poloviny – spíše třeba tak ze čtvrtiny. Pak samozřejmě zase rychlejší vyhrává, takže jsme po skončení nástupu ukradli jednu volnou čtyřsedačku a třísedačku. Pak jsme prakticky celý let prospali jako v postýlce :-)

Do Singapuru jsme dorazili v lehce po obědě, prošli poměrně hladce imigračním a u Burger Kingu už na nás čekal náš průvodce Lukáš. Až se celá skupina posbírala, vyrazili jsme spolu s místním průvodcem Jerememym na hotel (ze zákona prý každá větší skupina musí mít I místního průvodce). Po ceště jsme poslouchali něco málo o Singapuru. Co mi bylo hodně sympatické je, že I když je Singapur hodně moderní a vyspělý stát, na silnicích nejsou žádné zácpy. Není to proto, že by místní byli tak ekologicky smýšlející, ale proto, že jezdit autem je velmi drahé. Pokud chcete vlastnit auto, musíte si koupit licenci, pak další pálku zaplatit za značku (a pokud chcete jezdit i ve špičce, je fakt drahá). No a pak samozřejmě auto, kde nejlevnější začíná někde na dvou milionech, takže na to jen tak někdo nemá.

Ubytujeme se a vyrážíme podzemkou do města. Všichni si hned všímáme toho, že se zdější MHD říká SMRT. Nápisy jako SMRT driver wanted musí nejednomu čechovi vykouzlit úsměv. To je další poměrně příjemná věc – všude jsou nápisy v angličtině. Angličtina je pro většinu Singapuřanů první jazyk, takže tady není problém se domluvit. I kdýž může být trochu problém rozumnět. I když náš průvodce mluví anglicky, stejně je to taková ta asijská angličtina. I když je to jeho první jazyk...

 

První jídlo si dáváme v obchoďáku. Ceny jsou celkem příznivé, jedna porce asi za 15 dolarů a jeden dolar je 17 Kč. Program na první den je velké kolo s výhledem na Singapur a večer světelná show, která je zdarma přímo před nákupním centrem. To je zase součástí Marina Bay Sands, asi nejznámější dominanty Singapuru – velký hotel, složený ze tří částí, které mají připomínat balíčky karet. Nahoře jsou spojené velkou lodí s několika stovkami stromů a zeleně. Ono obecně je Singapur neuvěřitelné zelené město. Skoro každá výšková budova má hned několik zahrad viditelných i zvenku nebo je zelení nějakým způsobem porostlá.

Kolo bylo rozhodně zajímavé, nafotili jsme spoustu zajímavých obrázků. Show byla trochu slabší – ale vzhledem k tomu, že byla zadarmo, nedá se nic namítat. Když bych to měla srovnat se zpívající fontánou v Mariánských lázních, asi bych kvůli tomu do Singapuru nejela :-).

Singapur je obecně poměrně drahé místo k životu. Kromě předražených aut tady nemají levný ani alkohol, pravděpodobně ani cigarety (a pozor, že při příjezdu je import limitován, někdo z naší skupiny dostal rovnou na letišti pokutu). Další drahá věc je bydlení. Ceny zhruba jako v Praze, možná ještě o kousek více. Ale za ty peníze si byt nekoupíte, ale jen dlouhodobě pronajmete (na dobu 99 let) poté musíte cenu případně zaplatit znova (nebo spíš ten, kdo ho po vás zdědí :-)). To jsou obecní byty. Jinak je možná si koupit i něco do osobního vlastnictví, ale to vyjde třeba ještě pětkrát tolik a na to většina místních nemá.

Dlouhý den je za námi, jdeme se pokusit I přes časový posun usnout a co nejdéle se vyspat, ať se nám srovná čas.